Vyhoření nezná hranice: Nevyhasni bojuje s vyhořením sdílením příběhů a osvětou

Na EDU Effective jsme přizvali k rozhovoru Barboru Hailandovou z neziskové organizace Nevyhasni. Barbora je členkou core týmu Nevyhasni. Zastřešuje projekt z odborné stránky, má na starosti osvětu na sociálních sítích, ale také realizaci workshopů a eventů. V tomhle rozhovoru se dozvíte, jak se do Nevyhasni dostala, jak bojovat s vyhořením a jaké aktivity plánují do budoucna. 

Báro moc vám děkujeme, že jste si našla čas na rozhovor pro EDU Effective. Prozradila byste nám, jak jste se k práci v Nevyhasni dostala? A co konkrétně vaše pozice obnáší? 

I já moc děkuji! Vážím si vašeho pozvání.  

Jak jsem se dostala do Nevyhasni? Loni na podzim, jsem byla v posledním ročníku bakalářského studia psychologie a od naší studijní referentky dorazil email s nabídkou: “Hledáme dobrovolníky z řad psychologů a studentů psychologie, pro projekt Nevyhasni.” 

Když jsem zjistila, co Nevyhasni dělá, došlo mi, že se do projektu chci zapojit. Jednak proto, že téma vyhoření rezonuje celou společností, a hlavně proto, že mé profesní směřování mě zatím unáší do krajin pracovní psychologie a péče o duševní zdraví zaměstnanců. A právě vyhoření je součástí života mnoha pracujících lidí. 

Moje role v rámci Nevyhasni je taková “plovoucí.” Od tvorby textů na Instagramu jsem se před rokem přesunula do strategického týmu. Společně s Mikolášem, Davidem a Jirkou se podílím na hlavních aktivitách Nevyhasni. Zastřešuji odbornou (psychologickou) stránku našich činností, obsah na sociální sítě Nevyhasni a aktivity na internetu obecně. 

V praxi se starám o tvorbu obsahu, a celkovou strategii. S tím je nově spojené i vedení social media týmu. Nedávno jsme přijali hned 3 posily do contentového týmu. Chceme generovat více obsahu (příspěvky, videa, články, atp.), ale stále ve stejné (nebo lepší) kvalitě. 

Mimo to se podílím na organizaci eventů pro Nevyhasni a pomáhám s rozvojem programu pro firmy s názvem (Ne)vyhaslá organizace. Jsem taková “holka pro všechno,” ale neskutečně mě to baví. 

Představila byste nám organizaci Nevyhasni? Kde se zrodil nápad pro vznik této neziskovky?

Za vznikem Nevyhasni stojí silný příběh mého kolegy Davida. Vyhořením si prošel ve svých pouhých 19 letech. Když hledal informace o tom, co se mu to vlastně děje, tak mu toho “strýček Google” tenkrát moc neporadil. Dohledal, že vyhoření se údajně týká vrcholových manažerů a zdravotníků ve středním věku. Když svou bolavou zkušenost překonal, rozhodl se s tím něco udělat. A tak vznikl projekt Nevyhasni, který boří tabu okolo vyhoření, šíří osvětu a vytváří udržitelné a funkční systémy prevence syndromu vyhoření. 

Jedná se o mladý projekt, který funguje cca 1,5 roku. Začali jsme šířením osvěty na sociálních sítích a dnes pořádáme akce pro stovky účastníků. Sami často přednášíme, spouštíme nový koncept chatovacích peer-skupin a bavíme se s firmami o tom, jak bychom jim mohli pomoct. 

Jakým způsobem se projevuje aktivita organizace Nevyhasni v rámci neziskového sektoru? Jaký má vliv na komunitu, kterou podporujete?

Myslím, že vliv je zcela zásadní. I přes neodmyslitelná negativa sociálních sítí, mají tu výhodu, že díky nim můžeme mít dosah, který by se v offline světě budoval jen těžko. Šířením evidence-based, ale zároveň i pro laika stravitelného obsahu, jsme ke dnešnímu dni vybudovali silnou základnu sledujících na Instagramu. Ta čítá okolo 6500 lidí za poslední rok. Mnoho lidí se nám ozývá, že kdyby na projekt Nevyhasni, narazili před pár lety, tak by nemuseli dojet až do stanice “vyhoření.” Taková zpětná vazby je pro nás důležitá a utvrzuje nás v tom, že to, co děláme, má smysl. 

Ještě bych chtěla zmínit také naše peer-skupiny, které testujeme od konce října letošního roku. Jedná se o koncept online chatovací skupiny po cca 12 lidech, kteří cítí, že balancují na hraně vyhoření. Díky této skupince mohou sdílet své každodenní radosti a starosti, ale hlavně různé výzvy spojené s prevencí vyhoření. Skupina je moderovaná terapeutem a probíhá po dobu 3-4 měsíců. Účast je zdarma. Chceme tak podpořit ty, kteří z jakéhokoliv důvodu nemohou třeba dorazit na terapii nebo se na online nebo offline kontakt s terapeutem necítí.

Vyhoření je problém, kterým čelí lidé napříč pracovními profesemi. Kdo a jak se může stát obětí vyhoření, a jaké jsou typické znaky vyhoření? 

Čím déle projekt děláme, tím více se nám potvrzuje tvrzení, že: “Vyhořet může každý.”

Je jedno jestli je vám 19 nebo 54, jestli jste zdravotní sestra nebo úspěšný start-upista, jestli svou roli děláte 2 roky nebo 10 let. Ukazuje se, že vyhoření může postihnout kohokoliv, kdo pro něco zahoří. 

Když bychom se podívali na znaky vyhoření, tak v psychologických teoriích (např. od Christiny Maslach) jsou nejčastěji uváděny tři typické rysy: 

1. emoční distanc od práce neboli cynismus
2. vyčerpání – jak emoční, tak fyzické
3. snížená “self-efficacy”

V praxi to vypadá tak, že začínáme pochybovat o vlastním výkonu. Hlavními “red-flags” jsou chronická únava, anhedonie tedy neschopnost prožívat radost u věcí, které nás dříve bavily a hlavně často opomíjené fyzické příznaky od bolení hlavy, zad až po chřipky apod. Je to individuální. 

Jak organizace Nevyhasni pomáhá lidem, kteří čelí vyhoření? Máte nějaké konkrétní programy nebo metody, které používáte k prevenci a řešení tohoto problému?

Zaměřujeme se především na prevenci. Pokud už je člověk vyhořelý, preventivní techniky už ho často bohužel nespasí. Při fázi akutního vyhoření doporučujeme vyhledat terapeutickou pomoc. Existují krizové linky a portály jako je Hedepy nebo terapie.cz, kde si z pohodlí domova můžete nalézt terapeuta a domluvit si terapii online nebo offline. 

Konkrétní programy a aktivity, které využíváme jako prevenci jsou výše zmíněné peer-skupiny a program (Ne)vyhaslá organizace. Zároveň proběhla naše první akce pro veřejnost. Beseda s názvem “Přihořívá, přihořívá – (vy)hoří.” Věříme, že sdílení příběhů a osvěta je jednou nejsilnějších zbraní a metod, jak můžeme vyhoření zkusit předcházet. 

Jak se dá efektivně předcházet vyhoření v práci? Existují nějaké konkrétní strategie nebo tipy, které byste doporučila pro zachování duševního zdraví?

To je těžká otázka. Je to hodně individuální. Všichni známe takové rady, jako: “Spi alespoň 8 hodin. Hýbej se. Udělej si čas na koníčky…”. Jsou to krásné rady, které jsou pravdivé a nerada bych snižovala jejich účinnost, ale většině z nás se trošku obrací kudla v kapse, když je slyšíme. 

Nasdílím s vámi pár tipů, které jsem vypozorovala v Nevyhasni a osvědčily se našim sledujícím i lidem, kteří si vyhořením prošli.

1. Nemám na sebe čas večer = zařadím chvilku pro sebe do běžného pracovního dne (klidně do kalendáře). Udělejte si procházku z práce domů, místo tramvaje, nebo přeskočte oběd s kolegy a vychutnejte si oběd v parku. Stačí zařadit dva 30-minutové bloky za den, kam “za vámi práce nemůže”. 
2. Komunikace je klíčová. Říct šéfovi, že je toho na vás moc a potřebujete někoho k ruce. Říct, že nebudete odpovídat na telefonáty o víkendu. Sdělit rodině, že toho teď máte hodně a budete rádi za oporu. Napadá mě má oblíbená trojnožka prevence, jednoduše nestavět život na jedné noze – té pracovní, ale pečovat zároveň o své vztahy s rodinou, partnerem, kamarády a pečovat hlavně o sebe. 

Máte pocit, že jistá forma seberozvoje a rekvalifikace může sloužit jako prevence před vyhořením? 

Věřím, že ano. Často lidé zůstávají na jednom místě, u jednoho zaměstnavatele, protože už jsou tam třeba mnoho let a bojí se změny. Změna je to, co nás může nakopnout novým směrem. Sebevzdělávání a rekvalifikační kurzy tomu jdou naproti. 

Je vědecky prokázáno, že vzdělávání a seberozvoj má vliv na naši spokojenost, psychickou odolnost i sebevědomí. Ať už jste maminka na rodičovské, která by se ráda rozvíjela ve volných chvílích nebo vrcholový manažer, který i přes vysokou pozici nechce “zakrnět.” 

Můžete nám říct něco o obecných statistikách týkajících se problému vyhoření v práci? Jaký je rozsah tohoto problému a jaké jsou jeho dopady na společnost jako celek?

Poslední výzkum 1. LF a VFN uvádí, že symptomy vyhoření vykazuje téměř každý čtvrtý Čech. V jiných zemích se statistiky zdají být ještě palčivější (někde až k 50 %). Existují mnohé výzkumy, které se zabývají dopady vyhoření na byznys. Výzkumy od Gallupa ukazují, že vyhoření se ve 30% podílí na fluktuaci zaměstnanců. Firmu stojí nahrazení odcházejícího zaměstnance 0,5-2 násobek ročního platu zaměstnance, což jsou alarmující čísla. 

Kdybych se na to měla podívat lidským pohledem, tak si myslím, že obrovský problém je to, že nám odchází šikovní a zkušení lidé z vedoucích pozic. Zatím nemáme moc funkční systém péče o duševní zdraví zaměstnanců, ať už ve firmách, tak ve státních organizacích. Někteří z těchto lidí jsou schopni se do oboru vrátit. Bohužel velké procento z nich se rozhodne obor změnit úplně, protože už nemůžou na svou bývalou práci “ani pomyslet.”

Kromě finanční podpory, jak může veřejnost pomoci organizaci Nevyhasni a přispět k prevenci vyhoření v neziskovém sektoru?

Můžou se k nám připojit, nebo se stát naším ambasadorem. Stále hledáme dobrovolníky do našeho týmu. Můžou se u nás realizovat v oblasti grafiky, IT, marketingu, organizací akcí, tvorbou obsahu atd. Možností je spousta.

Případnou “pozici” se u nás snažíme šít zájemci na míru podle toho, co ho baví, zajímá a v čem by se chtěli rozvíjet. Hledáme také experty z oblasti psychologie, psychiatrie, medicíny a výzkumu, kteří by se k nám připojili a pomohli nám naše aktivity rozvíjet. Zároveň budujeme ambasadorský program, kde se ambasadoři mohou zapojit do osvětové kampaně, po dobu jednoho měsíce. 

Možností je spousta, stačí se nám ozvat přes sociální sítě – @nevyhasni nebo přes mail barbora.hailandova@nevyhasni.cz.